Smysl v (ne)smyslu)

Aneb jak už sám název napovídá, není vždy inspirace k tomu, aby člověk napsal dobrý článek s nějakým obsahem. Proto Tě milý čtenáři varuji - následující článek bude naprosto bezobsažný, na žádné téma, tedy jak se říká o ničem - nebo snad přece jen o smyslu v nesmyslu? A proč ne?

Nesmyslem tedy rozumíme snad pojem, u kterého nejsme schopni pochopit to, proč jej vůbec někdo dokázal vyplodit (v tomto případě jako já vypsat na papír či přesněji vyťukat do klávesnice). A přece jenom mě napadá, že napsat článek úplně o ničem a bez obsahu je možná těžší, než s obsahem. Kdyby snad přece někdo zachytil v té změti slov nějakou myšlenku, pak by mě mohl nařknout, co jej balamutím, když tam přeci jen něco je. Ale zase na druhou stránku – můžu vypadat jako blázen, když tady sepisuji něco, co nemá hlavu ani patu. A proč by vlastně měl mít článek nějakou hlavu, tím méně patu? A co by měl mezi tím? Sama hlava bez paty prostě nemůže existovat – čili článek jen s hlavou prostě není to pravé, stejně tak, kdyby na papíře zůstala pata a hlava se nedostavila. No čtenáři – musíš uznat, že na tom něco je. Aaaa- pozor – myšlenka!!! No- už je pryč – mohu tedy pokračovat.

Dovolím si zde uvést slova, který se mi sem hodí, byť jsem je sesmolil již dříve – týkají se bláznovství, ale jejich obsah je natolik pochybný, že hledat v něm myšlenku může jen cvok.

„Koneckonců, jest snad bláznem ten, kdo bláznivě se chová, či ten, co za blázna jej označí? není snad celý svět bláznovým hřištěm a jevištěm kousků jeho? Snad jen blázen může si dovoliti pravdu celou a nepřikrášlenou lidem do očí vmésti, právě pro své označení blázna, však v bláznovství tom jistě moudrost a čistota převeliká jest, tedy nejsou lidé ostatní blázny proto, že přikrašlují slova a skutky své a jiným potají závidí svobodného projevu?“


Krásně bezobsažné – ale jak je člověk od přírody a přirození potvora, hnedle hledá nějaký smysl, hlubokou myšlenku či snad nedejbože moudro. Máme to snad v povaze, že stavíme věci do logických vzorců, utváříme z chaosu řád, který nám dává smysl? Mnohé krásné nesmysly tak přetváříme k obrazu svému a dáváme jim svůj pokřivený smysl.

Hledáme dál smysl v nesmyslu, řád v chaosu – a proč? Zkusil jsi někdy vážený čtenáři smířit se s nesmyslem – dát mu prostor k životu, nevnucovat mu svůj řád a nechat jej svobodně dál existovat?

Zkusils?
A nebyl by to nesmysl?
Nedává smysl, když necháme nesmysl nesmyslem?
A proč by to mělo dávat smysl? :-)