Král

Tak jsem seděl a tohle mě napadlo. Ani nevím jak či proč. Ale to snad nevadí :-) ............................................................................................. .............................................................................................

Poslyšte lidé zblízka i zdáli
Baladu o jednom mocném králi
Co pro strach velký o svou moc
Nespal a bděl noc co noc

Smrt a život v rukou měl
A kdekdo mu tu moc záviděl
Bohatství měl a tolik zlata
Co nesnesla by ničí záda

Přes den se klepal ve svém hradu
Obklopen stráží a na sedm západů
Uzamčen ve svých komnatách
Přecházel jimi jako v snách

Děsil jej každý prask a šum
A nenáviděl vlastní dům
Kralování vzdával valem
Už zapomněl jak být králem

A jednou v záchvatu paniky
Okno si otevřel, vytrhal hřebíky
Však dříve, než stačil zřítit se z věže
hladil jej po tváři větřík svěže

Král přivřel oči pro ten jas
Co do očí pálil, a potom zas
Svobodně dýchal a pak hned
Z ramen mu spadlo snad sto let.

Pohlédl z věže svojí dolů
Do kraje kolem na stovky stromů
Kde záře a barev paleta
Rozlévá kolem se do světa

Otevřel dveře tenhle král
A když na balkóně potom stál
Tu zděsil se nad tím jak dosud žil
Přemítal kdo jej tak vyděsil

Přemýšlel zda moc a bohatství
Které se v komnatách jeho skví
Opravdu nahradí celý svět
Zda stojí snad za tolik běd

Tu oděl se král v prostý šat
A hledat šel komu žezlo dát.
I s korunou a bohatstvím
Co změnilo se pro něj v dým

Až přijde k vám a zaklepe na dveře
Klidně mu dejte kus své večeře
Na chvilku pozvěte jej dál
Klidně by u vás asi spal

Však odmítnou hleďte jeho trůn
Když v úctě máte vlastní dům
Nestojí zlato, sláva a bohatství
Za strachy, bědy, vězení.

Kdo hodlá za židli zlacenou
Zaplatit vlastní svobodou
Pozná jak pouto ducha řeže
A jednou vyskočí z okna té věže !